Slyšte, bývalí čtenáři AAA Games ...

Představovat se doufám nemusím, jméno Šotek mluví za vše. Oni by mne rádi vystrnadili, ale já se nedám. Zatím se mi příliš nedařilo, ale lepší časy přijdou s novou strategií, kterou vám částečně vylíčím v mém prvním (ale rozhodně ne posledním) literárním díle. Čtěte tedy a pohleďte do zrcadla odrážejícího realitu v podobě žánru nanejvýš upřímného - bajky.

Jednou se, ležíc na jakési pláži (tuším, že to byla Omaha), seznámila čtyři zvířátka, no zvířátka lepší pojmenování by bylo spíše divá zvěř (nikoli však hovada, či volové - to bychom sympatickým zástupcům těchto živočišných druhů křivdili). Tato čtyři individua - liška, vrána, krtek a vlk se dohodli, že za peníze nabyté v kupónové privatizaci si pořídí malé políčko a budou na něm hospodařit. Nic je neodradilo, že podmínky České republiky pro zemědělce a drobné podnikatele jsou krajně nepříznivé, zakoupili pozemek o výměře 15,89 ha s malým domkem a zemědělskými budovami a pustili se do práce. Všichni pilně pracovali na společném díle (ať se to tak může jevit, toto není prokomunisticky zaměřená bajka!!) a poté, co zaseli řepu, těšili se, až vyrostou první výhonky a oni budou moci sledovat jak jim jejich dílo vzrůstá před očima.

A opravdu se tak stalo, jednoho dne však vlk oznámil ostatním zvířátkům, že objevil jednu zcela rozkopanou brázdu, řepa v ní neměla naději přežít. Zvířátka plakala, ale přesto se vzchopila a postavila hlídky, aby se podobný incident neopakoval. Onen neznámý záškodník byl samozřejmě náš hrdina, jezevec. Byl to starý bručoun, ale za to uvažoval racionálně - věděl, že zvířátka se nemohou uživit, konkurence byla obrovská a ceny řepy se až nebezpečně blížily kurzům investičních fondů Viktora Koženého. On s tímto pozemkem měl jinačí plány, chtěl na něm postavit tovární komplex, který by se zabýval tiskařskou a vydavatelskou prací (tiskl by bankovky a vydával je za pravé).

Jezevec ještě několikrát podnikl výpady na pole svých nepřátel, ale ne vždy se mu podařilo to, co si předsevzal. Rok už se přehoupl z léta do podzimu a zvířátka začala sklízet úrodu, jezevec měl v té době své osobní problémy (ani nevíte, jako jsou šotky, ehmmm jezevčice megery), a proto sklizeň nemohl nijak sabotovat. Zvířátka řepu docela slibně prodala a spravedlivě se rozdělila - Liška dostala 80% z výdělku, vrána zbytek, vlk obdržel volňáska na premiéru Červené Karkulky a krtek získal stvrzenku o převedení pěti metráků brambor na jeho bankovní účet v bance Zvěřina s.r.o. a byl spokojen - k jeho smůle ovšem žádná banka Zvěřina s.r.o. neexistovala. 

Přehoupla se zima a zvířátka se znovu dala do práce, jezevec trochu zaspal - probudil se až v červnu, ale s o to větší vervou se do práce pustil. Přepadl ústředí komunistické strany, kterou si založili žížaly a a vybral jim všechnu zásobu cinkaly (nebylo toho moc - ani ne 80 kilogramů). A pomocí vlastnoručně vyrobené stříkačky tento jed potajmu za úplňkových nocí vstřikoval do rostoucích řep (ne, že by věřil na pověry ... jenom špatně viděl a za úplňku bylo přece jenom nějaké světlo).

Netrvalo dlouho a vrána se otrávila, chudák. Hned jak to zvířátka zjistila, přestala jíst řepu. Bohužel se to rozkřiklo po okolí a v době sklizně o tom už věděli všichni. Nikdo si od nebohé trojice řepu nekupoval. Dále je to už obehraná historie, pozdní splátka úvěru, propadnutí majetku, krach, konkurz ... Jejich bývalé pole osiřelo. Jezevec ke své smůle zjistil, že vůbec neví, kde by měl se stavbou továrny začít, musel si přiznat, že o tiskařině neví vůbec nic a navíc nemá ani haléř, takže to po několikahodinovém rozjímání to zabalil a vrátil se do nory k té své megeře.

A tak končí tato smutná story, vám však po jejím skončení zůstane v myslích morální ponaučení:

Nemá cenu se stavět do cesty Šotkovi. Pokud to někdo udělá, tak ty čtyři normálně zabiju!!!

              Šotek

<<< O původu našeho Šotka